V Evropské Unii a i v naší společnosti obecně se neustále diskutuje o rovnosti mezi pohlavími, a protože je i na vysokých místech asi už dost sociálních architektů, nabývá na síle diskuse o možnosti zavést kvóty pro ženy ve vrcholových funkcí dokonce i soukromých (!) podniků.
Nepochybuji o nutnosti vést tuto debatu například ve vztahu k tomu, že za stejnou práci by měl muž či žena dostávat stejnou odměnu, ale protože jsem se nějakou dobu pohyboval v oblasti personálního poradenství, zaznamenal jsem i trendy „zbezpohlavňování“ životopisů a dalších. Nehledě na všechny tyto praktické projevy, nutí mě to všechno přemýšlet nad tím, co je prvotní příčinou celé té jakési tenze, tedy proč rozhořčené feministky chtěly zrušit komunistický zákon, který jim zakazoval práci v dolech a proč z univerzit vypadávají hromady magistrů v oboru Gender Studies
A dospěl jsem k tomuto: Jsme to my – muži! Ne úplně, ale z velké míry.
Velmi rád s ženami komunikuji, baví mě to, jsem rád v jejich přítomnosti, protože jsou to neuvěřitelně inspirativní (a nepochopitelná) stvoření a já to vnímám tak, že smyslem jejich existence je Krása – ve všech materiálních i abstraktních podobách. Tahle roztomilost doplněná druhým prvkem – tím Mužským – v mém světě vede k jakési rovnováze, budhistickému klidu.
Strávil jsem nějakou dobu v tomto ohledu v konzervativnějších společnostech (Rusko) i v oblastech naopak velmi, řekněme, progresivních (USA). Ad absurdum v USA Vás mohou zažalovat za otevření dveří procházející dámě, navrhnete-li v Rusku slečně rozdělení se o útratu za večeři, už se nikdy neuvidíte.
Tak a teď tedy kudy vede cesta? Jako obvykle, extremismus není úplně ideální přístup, takže někde mezi. Já osobně mám pocit, že současné snahy genderového vyrovnání u nás jsou zbytečné a pramení z jedné základní věci: Chlapi neumějí ženám naslouchat, jsme banda ignorantů – naprosto nedostatečně oceňujeme ženskou podstatu (Krásu), to se projevuje i v celospolečenskému katastrofálnímu postoji vůči roli Matky (což má dokonce i globální demografický přesah), a to všechno vede v vychýlení oné rovnováhy a pochopitelným snahám žen realizovat se jinak.
Všechno to přechylování povolání ve slabikářích, reklamy, ve kterých klučina češe panenku, zatímco holčička vedle něj střílí z plastového kulometu, to vše vede de facto k tomu, po západní polokouli běhá více špatně vyžehlených košil a cestu hledá více zmatených automobilů. Ve snaze unifikovat nás do jedné homogenní kaše se vytrácí ona krásná specializace, ty momenty když své ženě otevřete zavařovačku a ona vám upraví uzel na kravatě.
Je něco velmi přirozeného a dle mého názoru přínosného na interpohlavní specialiazci, muži jsou prostě obecně lepší v něčem a ženy ve všem tom zbytku (samozřejmě jsou i muži bez orientačního smyslu a ženy, které nevědí, co je to karmínová, ale spoléhám v tomto ohledu na čtenářovu schopnost odstupu a globálního pohledu na věc) a když se to dá dohormady, tak synergicky 1+1=3
Jak se zpívá v jedné písni: This is a man´s world but it would be nothing, nothing without a woman or a girl!
Muži mohou svých cílů v číselném, úsečném, technickém světě byznysu dosahovat poměrně snadno, když ale večer přijdou z lovu domů, opomíjejí, že jejich žena už stačila během dne kromě svého zaměstnání dát několik důležitých výchovných lekcí dětem, napsat s nimi úkoly, nechat se pro ně zkrášlit v salónu a ještě připravit pro všechny večeři. A kolikrát nejen to… ještě je řada z nás schopna si nabručeně stěžovat, že pivo není dostatečně vychlazené.
Kdybychom trošku více ocenili naše okaté roztomilé protějšky už jenom proto, že vůbec jsou, věřím, že bychom se dostali k princeznovskému jádru duše i u mnohých již hroší kůží obrostlých zatvrzelých tzv. samostatných feministek a jsem přesvědčen, že by nebyla potřeba vytvářet absurdní kvóty, které stejně již velmi obratně vyvrátil na případu rasismu v USA Gary Becker ve své knize Economy of Discrimination. Myslím si že v tu chvíli, by o ně samy ženy vůbec nestály.
Ženy se rády starají a pečují, jde jim to krásně, běžte a kupte jim lilie, poděkujte jim…